Moravská mamka nešťastně upadla na dvorku. To víte, v pětaosmdesáti padat není žádná legrace. Mladý člověk si udělá modřinu, ale starší už má horší následky. Špatně se jí chodilo a měla naražená záda. Ležela v posteli a tak potřebovala často nějakou pomoc. Když jsme tam dojeli z Prahy my, opatrovali jsme jí my. Jinak jí pomáhala druhá její dcera. Nejhorší to bylo v noci. My měli ložnici uplně na druhé straně domu a její volání bychom neslyšeli.
Dostal jsem nápad, jak to vyřešit. Zajel jsem do Strážnice a koupil bezdrátový zvonek. Dáme ho mamce k posteli a jak bude něco potřebovat, zazvoní si. Dobře vymyšleno. Zvonek měl osm druhů vyzvánění. Zkusili jsme všechny. Vtipné se nám zdálo kukání kukačky. Večer jsme poučili mamku, jak jednoduše nás v případě potřeby přivolá. Spokojeně jsme šli spát. Fungovalo to spolehlivě. Ozvala se kukačka a my ospalí a vyděšení vyrazili. Co se zase stalo? Mamka ležela v posteli a vypadala spokojeně. Na otázku „co potřbuje“ nám řekla „vy dneska nebudete vstávat“. Tak na nás volala, když byla v pořádku. Bylo půl šesté a tma. Ještě jsme na chvíli zalehli a litovali zakoupení té „kukačky“. Zvonek se přestal používat a později plnil svojí pravou funkci u vstupních dveř, ale bez kukačky.