Byl jsem na pozvání své dcerky na víkend v Moskvě. Při odjezdu na letiště mi dala něco k pití a z ledničky vydala cosi zabaleného jako Moskevská zmrzlina, co prý je jako náš Míša, tvarohový krém, jenže v teplém. Jmenovalo se to Syrjočok. Prý budu nejspíše dlouho čekat na odbavení a budu mít žízeň a hlad. Nakonec to nebylo tak strašné a byl jsem před detekčním rámem. A začalo to. Rám pískal. Zaměstnankyně řekla,eto charašo, dobré, pískání způsobily kovové knoflíky mé bundy. Začala mně objíždět nějakým ručním detektorem. Najednou i ten ruční přístroj pískal.. v povzdálí stojící ozbrojenec se začal přibližovat. Čto eto? Čto eto? Ani já nedovedl odpovědět. Vše kovové jsem odevzdal již před vstupem do rámu. Nic jsem u sebe neměl. Pracovnice naznačila, abych si rozepnul bundu. Asi to i řekla, ale já byl tak rozrušen z toho ozbrojence, že jsem nerozuměl ani slovo. Gesto bylo ale srozumitelné. Rozepnul a odhalil jsem sako. U levé kapsy se ozvalo pískání. A zase a blíž. Čto eto…čto? Sáhnul jsem do kapsy a vytáhl rozehřátý, lepivý Syrjočok. Pracovnice uklidnila ozbrojence . Eto charašo, eto Syrjočok. Zatracený obal té lepkavé pochutiny….