První hra, kterou jsme hráli v nově vybudovaném loutkovém divadélku byla známá pohádka „Sůl nad zlato“. Byli jsme čerství a nadšení amatéři. Snažili jsme se co nejlépe odehrát představení. Hra byla nazkoušena a každý účinkující znal své úkoly. Měli jsme rozdělenou interpretaci. Mluviči seděli v jámě pod jevištěm a vodiči vodili loutky nad jevištěm z lávek. Mimo těchto rolí jsme museli zvládnout i přestavbu scény. Přestavba byla v této hře jednoduchá. Hra měla čtyři obrazy. Střídaly se dvě scény. Královská síň a les se skalou. Rozhodující bylo, v co nejkratší době přestavět scénu, aby děti dlouho nečekali. Byl to pěkný fofr.
Co se nám jednou povedlo. Když byla scéna hotova, začala se otevírat opona. Mezi vodiči nastalo zděšení. Opona se otevřela, osvětlovač naplno osvítil scénu. Na scéně, uprostřed královské místnosti před trůnem si to trůnil veliký kámen z předcházející scény. Vodiči na kámen nedosáhli a tak musel zasáhnout někdo z mluvičů. Nic lepšího je nenapadlo, než z jámy rukou kámen ze scény odstranit. To bylo tehdy zděšení.
V této hře se nám povedlo, při jiném představení, velkou zadní kulisu královské místnosti umístit vzhůru nohama. Tím královská místnost připomínala spíše prostor někde u bazénu. To se ale nedalo nijak zachránit a tak jedno dějství seděl král na trůnu „u bazénu“. Děti to možná nezaregistrovali, ale dospělí ano.