Na základní škole jsme měli i jeden z předmětů dílny, kde jsme se učili pracovat s různým nářadím a vyhotovovat různé věci. Jednou jsme dostali za úkol vyrobit budku pro ptáky. Mohli jsme si vybrat z několika různých plánků. Ani jsem nevěděl, že každý ptačí druh potřebuje jinou budku. Liší se hlavně rozměrem vletového otvoru. Já si myslel, že je budka jako budka. Upoutal mě tehdy plánek budky pro rehka. Zdála se mi nejsnadnější. Neměla vyvrtávaný vletový otvor. Oproti ostatním budkám měla tvar širší než vyšší. Vletový otvor byla vlastně mezera mezi čelní stěnou a stříškou. Mezera měla předepsaný rozměr. Já vůbec nevěděl, jak takový rehek vypadá.
Přes padesát let později jsem zjara dorýval na Moravě to, co jsem na podzim nezvládl. Měl jsem dva společníky. Dva malé ptáčky. Poletovali a poskakovali kolem mě po čerstvě zryté půdě a hbitě sbírali kdejakého broučka. Vesele přitom zpívali a já jim zato odhaloval další skvělou potravu. Jeden byl moc hezky černobíle strakatý a druhý byl černý, na křídlech měr bílá perka. Při přelétávaní byl vidět nápadně oranžový ocásek. Oba byli i dobří pěvci. Ani se mě nebáli. Hned jak jsem dojel domu, vrh nul jsem se na počítač a začal hledat koho jsem to na té zahradě vlastně pozoroval. Na internetu se najde vše. Našel jsem. Ten černobílý byl konipas obecný. Ten černý s tím oranžovým ocáskem byl určitě rehek. Tak jsem se po letech dozvěděl,pro koho jsem to vlastně stavěl budku. Postavím mu jí. Našel jsem si i plánek budky.