Měl jsem supr babičku. Byla strašně aktivní. Pořád nás s něčím překvapovala. Nemohla být bez práce a tak brigádničila v Holešovickém pivovaru. To ne jako nějaká uklizečka nebo strážná. Ona tam dělala v lahvárně a manipulovala s basami lahví. Ve svých 84 letech nám například oznámila, že pojede do Vysokých Tater na 14 dní. Dostala poukaz od ROH. Na tom by tak moc nebylo, kdyby to nebylo pod stan. Pořád měla nějaké aktivity i po této namáhavé brigádní činnosti.

    Jednou nám dovezla pytlík jakýchsi semínek. V Praze prý viděla prodávat u stánků takové bodláky za solidní cenu a je to velký hit. Lidi to hodně kupují. Některé bodláky viděla i barvené a měli ještě větší cenu. Sehnala někde pár těch semen bodláku a že to máme vypěstovat a bude plno peněz. Ona že se postará o prodej. No, řekli jsme si, že jí uděláme radost a část z našeho záhonku u bytovky jsme se rozhodli věnovat tomuto výnosnému podnikání.

    Vyseli jsme podstivě všechna ta vzácná semínka a chodili pozorovat ten zázrak. Semínka se pěkně ujala a rostla. Za chvíli byl záhon plný rostlinek, připomínající trochu hustě vysetý hlávkový salát. V tomto stavu se ale nacházel až do podzimu, čož nás minimálně udivilo a zklamalo. Babičce dali asi nějaká semínka plevelu, aby jí uspokojili. Ta to ale tak nenechala a rozjela se za těmi prodavači bodláků. I ona se cítila být oklamaná a okradená o tučný zisk. Já sem to bral jako boj s konkurencí.

    Babička tehdá dojela zpět a byla klidná a veselá, jako vždy. Ona je to prý dvouletá rostlina a toto je její první fáze. Uklidnili jsme se i my, že babičku nepodvedli a že budeme v balíku. Už jsme zase začali plánovat jak to rozšíříme, když nám to poroste. Obětujeme prostory kde pěstujeme rajčata, jahody a okurky. To bude spokojených zákazníků. Ještě babička musí zjistit, čím to barvit a bude vyděláno. Nemohli jsme se dočkat jara.

Opravdu rostlinky přečkaly zimu a začaly se časně z jara probouzet k životu. Dělali nám den ode dne větší radost. Když byly ale tak půl metru nad zemí, zdálo se nám, že je máme nějak husté. Strašně začali košatět a vzájemně proplétat. Samozřejmě jsme sklízeli obdiv a  zvědavé dotazy sousedů, co to vlastně pěstujeme. Bodláky dělaly divy. Když byly metr a půl vysoké, stále zelené a rostoucí k nebi, už nám do tance nebylo. Jednotlivé rostliny se tak propletly, že vytvořily jednolitý kompakt. Ve dvou metrech se růst naštěstí zastavil a bodláky začaly usychat. To už bylo ale jasné, že do této hmoty se nedostaneme a ani nepůjde oddělovat jednotlivé ozdobné části bodláků. Byli jsme rádi, že se nám podařilo rostliny posekat a spálit. Tehdy se to ještě mohlo a jiné řešení nepřipadalo v úvahu. To nám ještě museli sousedé pomahat s přesunem toho jednolitého kvádru. Ovšem za veselých komentářů.

    Na tento náš, dnes by se dalo říci, podnikatelský záměr, jsme si vzpomínali několik dalších let. To nám a našim sousedům ještě vyrůstali na záhonech ty rostlinky podobné hlávkovému salátu. Byly to bodláky Eryngium – máčka. Bodláky se nám podařilo zlikvidovat a už zase pěstujeme rajčata, jahody a okurky..