Byla neděle a opět byl den teplotně tropický. Odpoledne se to už nedalo vydržet a tak jsme vyrazili k vodě. Nechtělo se nám nikam daleko. Vltava byla jedině na Slapské přehradě použitelná. Kde jsou ty časy, kdy jsem byl schopný se koupat přímo v řece. Dnes Vltavská kaskáda přehrad vypouští ze svých nádrží vodu maximálně 10°C teplou celoročně. Berounka ta by byla vhodná teplotně, ale v naší blízkosti má většinou vody tak po kolena. Vzpomněli jsme si na jez v Černošicích. Vzali auto a vyrazili. Byla to výborná volba, až na častý rachot přejíždějících vlaků přes železný most, který je hned vedle jezu. Hloubka nad byla přijatelná. Pohybovala se od pasu po krk. Teplota příjemně, mírně osvěžující. Zkrátka balzám pro tělo.
Díky teplotě se dalo vydržet pod hladinou celé hodiny. Slabý proud nad jezem umožňoval nekonečně dlouhé plavání proti proudu, aniž byste se vzdálili na dohled od svých věcí na břehu. Při umdlévání se dalo odpočinout stoupnutím na dno a pozorovat okolí. I to bylo oku lahodné. Na levém břehu, vždy se určuje podle směru kam voda teče, se dalo vybírat a hodnotit chatičky. Byly rozeseté po celé stráni. Na pravém břehu se kochat přírodou a ladnými tvary žen, pózujících ve stje či vleže. No paráda.
Upoutal nás ale jeden zajímavý chlapík. Pomalu se posunoval chůzí řečištěm proti od jezu proudu. Měl na sobě jen bílí klobouk a snad i plavky, ale ty nebylo vidět. Před sebou tlačil malinkat
ý člunek, nebo plavací koplo se dnem. Na něm měl batoh pěkně naditý. Tak jsme se setkali s novým sportem. Pěší vodní turistika proti proudu. Berounka je pro tento sport velmi vhodná, díky své výšce hladiny. V podstatě se dá projít celá od soutoku s Vltavou. Neujde se denně tolik kilometrů, ale je to „makačka“. Tak by se dala, co já vím, projít i Sázava, Jizera a plno našich krásných říček. Takový turista by mohl odpovídat na otázky, kde jsi byl, odpovědí „Včera sem si prošel Berounku od Lahovic až po Černošice, paráda“. Určitě by se tento druh sportu rychle chytil v tropických vedrech a řeky by se jen hemžili turisty.
Byly by vydávané vodní turistické známky jako samolepky na čluny a turistické vodní vizitky do Turistických vodních deníčků. Na nich by byly všechny jezy, splavy a hospůdky kolem řeky. Byla by vydána turistická mapa schůdných řek a v televizi by vysílali zprávy o stavu průchodnosti na našich říčkách. A taky „Odznak pěšího vodního turisty“ po ujití 20, 50 a 100 km. Jedině snad Svaz rybářů by mohl protestovat a taky ochránci přírody se stranou zelených, bojující za ochranu různých vodních živočichů dožívajících na naší planetě. Pak by musela být vydána pravidla pohybu na našich tocích a posílena říční policie. Určitě by se našlo řešení i ve vládě a parlamentu. No prosím pán je první Vodní pěší turista. To máme ale štěstí, že jsme ho potkali.
Jenže pán to kousek nad námi otočil a stejnou rychlostí postupoval opět po proudu zpět. Jaké bylo naše zklamání, že to není průkopník nového sportu. Připojily se k němu dvě ženy a vynadaly mu, že k nim nedoplaval. Chudák vozil jejich majeteček a dostal ještě za to. Tak svět odplácí. No ale s tím novým sportem by se mělo něco dělat.