V noci mě probudily pohyby mé postele. V šeru se mi zjevila hubená postava, S velkými brýlemi a dlouhými vlasy. Nebyl to duch, ale jeden z pacientů. Lomcoval beze slova mojí postelí. Byl z pokoje číslo tři a já spal na jedničce. S nevolí jsem vstal, vysvětlil jsem mu, že není ve svém pokoji, vzal ho za ruku a odvedl k jeho posteli. Zjistil jsem, že spí také v první posteli ode dveří. Popletl si pokoje a myslel si, že mu spím v posteli. Jaké bylo mé překvapení ráno, když jsem chtěl vstávat. Moje obuv byla pryč. U čela mé postele stály bílé boty toho nočního zjevení a na něm hromádka pomočeného jeho nočního oblečku. Pochopil jsem, kde asi budou mé botky. Štítivě jsem sebral tu cizí hromádku a zašel na pokoj číslo tři. U první postele stály vyrovnané moje bačkůrky s mým jménem. Upustil jsem balíček jeho svršků a odešel k sobě.
NOČNÍ ZJEVENÍ
