V Pikovicích na louce vodáckého tábořiště se pořádal pravidelně Country potlach. Předchůdce dnešní Porty. Plno známých skupin vystupujících v celodenním programu přilákalo spoustu fanoušků country. I já jsem už v jedenáct hodin zaujal místo před provizorním hledištěm. Kemp byl doplněn řadou provizorních záchodů. Bylo krásné sluníčko a teplo.Odhaduji, že na té louce a v okolí mohlo být tak 1500 diváků. Skupina střídala skupinu. Někteří diváci si přinesli i perkusní kolty a průběžně stříleli do vzduchu. Každá skladba byla ještě k tomu oceněna potleskem a řevem. Atmosféra ohromná a dav se bavil. Zábavu posilovalo i pár stánků s pivem a poživatinami. Pivo a sluníčko dělá divy. Většina diváků si před scénou rozprostřela deky a na nich se povalovala.
Okolo 15 hodiny se ale začely ukazovat na obloze mráčky, které rychle přešly v mraky temné, bouřkové. Zanedlouho se začaly z nebe řítit provazy deště, provázena hromy. Diváci vytáhli různé pláštěnky, celty, ale i deštníky se ukázaly. Kapely byly pod přístřeškem a tak jen přikryli pořádně reprobedny a jelo se dál. Takřka nikdo neopustil pořad. Stáli pod chatrnými a improvizovanými přístřešky, do kterých bušil déšť a vítr se je snažil roztrhat a zničit. Stáli a fandili. Mezi skladbami křičeli, že vydrží a déšť je nezažene. Nebe jakoby začalo soutěžit kdo zvítězí. Přestala bouře, ale déšť neustával. Příznivci country jsou ale odolní a nepolevili ve fandění svým oblíbencům. Na podiu se střídala kapela za kapelou. Byl to nádherný boj přírody s přírodním živlem. Jediné co nevydrželo, byla krásná travnatá louka pod nohama tisícovky podupávajících diváků. Dost rychle se změnila v jemné bahniště.
Několik piv vykonalo své a chtělo mě opustit. Odskočil jsem si proto na převozný záchůdek. Řada těchto stavbiček byla na mírném valu, kterým byla zakončena bývalá krásná louka. Stejní povrch ale už měl i svah od záchodů. Při odchodu z oné stavbičky mi na svahu uklouzly nohy a já padal do té rozšlapané mazlavé hmoty. Abych nebyl až tolik zablácený, snažil jsem se podstrčit ruce za sebe. To jsem ale neměl dělat. Už v té době jsem měl nějakých 90 kilo. Pravá ruka ten náraz a váhu nevydržela a v lokti se otočila nesprávným směrem. Bolelo to jako čert. Naštěstí mimo policie střežící pořádek, hasičů, kteří neměli co hasit tam byli i dvě sanitky. Zašel jsem k nim pro případné ošetření. Jak to ale zdravotní bratři uviděli, naložili mě do sanitky a vezli do nemocnice.
Ve vojenské nemocnici mě udělali rentgen a sloužící lékař na pohotovosti mi vrátil vykloubený loket do správné polohy. Byl to lékař, který léčil hokejovou reprezentaci a tak nějaký vyhozený loket nebyl pro něj problém.Loket byl na místě jedna dvě. Loket mi byl dán do sádry a ruka zavěšena na šátek.Při loučení mi doktor vysvětlil můj stav a další léčení. Podle rentgenu mám prý v lokti kostičku neznámého původu a ta by mohla zlobit. Nechápal jsem. Jakého neznámého původu? Ta musí být přeci moje.