Jednou jsme zase seděli při návštěvě Pavli na naší lavici. Došoural se nedaleko nás jiný chovanec ústavu a vytrvale nás z dálky sledoval. Když jsem si s Pavlou vše pověděli a čas návštěv končil, vyprovodil jsem Pavlu. Ten zvědavec si sedl na místo, kde jsme předtím seděli my. Já se opět začal procházet po chodbě jako každý den. Při každém průchodu okolo sedícího blázna utrousil „ Hajzle, mizero, prevíte….“ A další hanlivé výrazy. To opakoval několik mých průchodů. Potom se postavil a začal dotírat. Co jsem prý dělal s jeho Vlastou, Kam jsem jí poslal a tak. Nedal si vymluvit, že ta co seděla vedle mne byla moje Pavla a né jeho blonďatá Věra. Pala je hnědovlasá.
HAJZL
