CESTOVÁNÍ S KAMEROU

      Čtyři roky si  sebou beru i moji lásku a hračku - kameru. Zakoupím přiměřené množství nových kazet. Dobiji všechny tři mé baterie.  Přibalím nabíječku. Fotoaparát taky beru, ale již se soustřeďuji hlavně na natáčení. Stal se ze mne vášnivý kameraman.

Kameraman je zvláštní exemplář cestovatele. Kameru má takřka trvale přitisknutou k oku. Průběh zájezdu vidí většinou ohraničeným obdélníčkem hledáčku. Zatím co ostatní hltají informace o příslušné památce nebo zajímavosti, kameraman nervózně pobíhá v dostatečné vzdálenosti okolo. Hledá nejvhodnější místo pro ten nejkrásnější a nejnevšednější záběr, s nejlepší kompozicí a nasvícením. Jedním okem pátrá po nejlepších detailech natáčeného. Kvůli dobrému záběru dokáže ohrožovat i vlastní život. Šplhá se po skalách, visí nad propastmi, natáčí v místech zákazu vstupu. Současně sestavuje scénář dalšího natáčení. Není divu, že je při tom ohrožován auty a pobíhajícími skupinami turistů. Když si konečně vybere vhodné místo, nastaví kameru a stiskne spoušť, stoupne si mu do záběru nějaký fotograf či obyčejný zevloun, přejede před kamerou autobus nebo zajde sluníčko.

      Mezi tím jeho skupinka se přesunula dále. Kameraman musí dobíhat. Vyptávat se kde to vlastně je, co to natáčí. Takže natáčí a zase dobíhá. A tak pořád dokola. V podstatě je pořád v běhu. Zastaví a odpočine si teprve až natočí překrásný západ slunce a je tma jak v pytli. Když vynechám minimální dobu na zhltnutí stravy a spánek,  je další chvíle, kdy najdete kameramana bez rychlejšího pohybu okamžik, když mu dojde kazeta nebo baterka a jinou v tu chvíli u sebe nemá. To ale není radno s ním hovořit nebo cokoli jiného. V tu chvíli přichází o tolik překrásných a neopakovatelných záběrů.

      Odpočinek musí kameraman intenzivně využít, protože má ze všech na něj nejméně času. Ráno již musí hodinu před východem slunce stát někde na tom nejlepším místě, aby mohl zachytit právě ten jeden okamžik zrodu nového dne. Z 95 % slunce vyjde do mraků či mlhy. To ho ale neodradí a tento rituál opakuje znovu a znovu.

Kde o dovolené byl, co zažil a co krásného by viděl se dovídá teprve při sestřihávání videozáznamu. Často vidí po jakém povrchu chodil, jaké měl  on a jeho spolucestující boty nebo jak natáčené vidí „australani“. To zapomněl vypnout kameru.

      Po zakoupení kamery jsem se stal tímto zvláštním exemplářem i já. Natáčím, natáčím a dobíhám.

I když nemám žádné speciální střihací zařízení, natočené si sestříhávám, podmalovávám hudbou a dabuji komentářem. Je to strašná práce, ale kdo si hraje nezlobí. Mám takto památky na cesty. Je-li mi nějak teskno na duši, relaxuji u nějakého záznamu.