LITVOU A LOTYŠSKEM

14.03.2011 20:58

       Tak jsem se zase rozhodl pro dovolenou směr východní. Tentokrát Litvou a Lotyšskem. Pro poznávání krásné a nedotčené přírody je to asi dobré řešení. V zájezdech je také hodně přírody asi z důvodu, že těch památek a katedrál tolik není. Ne že by nebyly vůbec.

      Vyjel jsem se svou láskou Pavlou a dlouhodobě používanou cestovkou Bivak klub, dneska vlastně Nomád. Vybírám si drsnější cestování. Myslím tím poznávací, pod stanem a polopenze. Tento zájezd měl ještě podtext – pěší a vodní turistika. Zejména ta vodní turistika nás nadchla, protože jsme oba již něco sjeli a tento způsob pohybu milujeme. Termín cesty byl 6. – 21.7.2004.

      Po přejezdu Polska jsme v ranních hodinách dojeli do Litvy nedaleko Kaunasu. U přehradního jezera byl umístěn skanzen Rumšišks. Na ploše asi 170 ha byly rozmístěny desítky staveb ze 18 a 19 století. Byly to moc hezké dřevěné stavby s vybavením a zařízením přibližně také z té doby. Prohlídka nám v podstatě zabrala celý den. Navštívili jsme ještě nedaleký klášter Pažaislis, kam nás pustila z protekce matka představená. Sama nás provedla hlavně kostelem. Klášter se pozvolna upravuje a tak mimo kostela byly ostatní budovy ještě v žalostném stavu po bývalém socialistickém využívání. Díky válce byl ale i kostel bez jedněch věžních hodin a chybí ještě 3 zvony, které byly roztaveny. Plno výzdoby kostela bylo odvezeno Němci. Podobně to vypadalo i v ostatních historických a církevních stavbách.

      Moc jsme se těšili na první kemp a možnost se zase natáhnout. S radostí jsme uvítali kempování přímo v areálu skanzenu. Co se týká kempů, tak tam je ještě co vylepšovat. Ne že by jich v obou zemích bylo málo. Jsou, ale vybavenost je dost bídná. Většinou suché záchody, tureckého typu             ( šlapky a díra ). Teplá voda málo kde a ještě často jen venku za takovým jakýmsi paravánem. Dobíjel jsem baterky do kamery, fotoaparátu a mobilu jen na recepcích různé kvality. No jsou zkrátka dost sparťanské. Jinak jsme byli většinou na travnatém povrchu, do kterého se dalo zarazit kolík. Tyto nedostatky nahrazovala většinou krásná okolní příroda. Tak po nočním přejezdu z domoviny ten stan byl balzám. Někteří se zašli koupat do jezera. My se jen v té dosti studené vodě opláchli. Taky jsme stihli ochutnat pivo ve skanzenovém občerstvení. Nebylo špatné a ani další dny.

      Další den nás čekal Kaunas. Čas na něj byl zvolen příliš krátký a taky jsme tam byli dost brzo. My se chtěli zajít podívat na muzeum čertů, které je takovou zvláštností. Bylo ještě zavřeno. Škoda. Jako loutkáře mě to zajímalo. Dost takových organizačních nedostatků nám pobyt trochu kazilo. Po prohlídce historické části města, která byla v klusu, jsme se přesunuli ke Kuršské kose do městečka Klaipeda. Tady jsme měli trávit dva dny převážně koupáním. Počasí v tuto dobu bylo chladné jako u nás a i Balt nám připomínal dovolené v NDR. Teplota okolo18 ° C byla jen pro otužilé. Ale našli se i tací. Tak jsme měli dost času na poznání Rezervace Kuršská kosa. Přejeli jsme trajektem na tuto vlastně obří písečnou dunu, která je dlouhá skoro sto kilometrů. Navštívili jsme postupně kopec čarodějnic. V zalesněném kopci bylo plno řezaných soch s pohádkových postav a výjevů. Možná, že tam bylo nejvíc čarodějnic. Zašli jsme na hnízdiště kormoránů, kterých posedávalo na jednom místě na stromech stovky. Že tam sídlí dlouho a ve velkém počtu dokazovala i těžba jejich trusu k výrobě hnojiva. Další zajímavostí byla procházka velkými písečnými dunami. Bylo dost větrno a tak se člověk cítil jako na poušti. Písek byl jemný a za chvíli jsme ho měli všude. Bál jsem se dost o kameru. Procházka byla podle tyčí, jako v zasněžených horách. Bylo to dost podobné. Na kose jsou i krásné písečné pláže. Škoda, že ta voda nic moc. Po přespání na pobřeží jsme i druhý den přejeli trajektem na kosu a navštívili na severní části akvárium umístěné ve staré pevnosti. Hned vedle bylo delfinárium. Samozřejmě jsme nemohli vynechat vystoupení delfínů a tuleňů. Program byl fantastický.

      Další den jsme trávili v lázeňském městečku Palanga. Tam bylo i největší muzeum jantaru na světě. Marně se neříká této části Litvy jantarová riviéra. Jantar a dřevořezby byly vidět všude. Samý stánek s tímto zbožím. No a další den jsme přejeli do Lotyšska, do Národního parku Gauja. Přenocovali jsme na břehu řeky Gauji. Tady jsme byli tři dny. Z toho jsme dva dny jeli po řece asi 50 km. Půjčili nám lodě a vybavení. Odvezli nás proti proudu a my zažili krásnou plavbu „ Lotyšským Švýcarskem“ . Okolo řeky byly pískovcové skály. Kemp byl v březovém lesíku a kdyby se tam ukázal dědeček hříbeček, připadal bych si jako v Mrazíkovi. U kempu jsme navštívili přírodní park – lesní safari v Lígatne. V oborách jsou místní zvířata. No, některé jsme dokonce i viděli. Taky nás tu překvapila velká bouřka. Byla asi koncem chladnějšího počasí a další dny už byly teplé a slunečné.

      Po dojezdu do kempu v Siguldě jsme ještě vyrazili na procházku okolím. Jako zajímavost byla lyžařská sjezdovka. V Litvě ani v Lotyšsku nejsou žádné velké hory, ani kopce. Tato sjezdovka je vlastně na svahu kaňonu řeky. Překvapením bylo, že kousek vedle byla jedna z největších bobových drah na světě. Mně samozřejmě nenapadlo nic jiného, než sejít si celou bobovou dráhu. Povolili nám to. Proběhli jsme 1350 metrů dlouhým korytem. Další den jsme byli na blízkém hradě Turajda a jeho krásném okolí. Tam jsem se zase setkal s nejsilnějším Čechem Jiřím Žaloudkem. Dali jsme řeč.. V Rize bylo neoficiální mistrovství světa nejsilnějších mužů. To jsou ti co tahají kamiony a zvedají skály a pod. Byl jsem drobečkem mezi horami masa.

      Další den byla prohlídka nejseverněji na světě položeného vinohradu. Byl i košt. No a potom prohlídka Rigy. Byla asi taky hodně poničena válkou. Pár hezkých objektů ve staré části a pár hezkých nových staveb. Opět jsme v rychlosti prolétli staré město a rychle přejezd zpět do Litvy.

       V Litvě jsme kempovali u Národního parku Aukštaitios plné jezer. Tady jsme tři dny jezdili na veslicích. Byla to nádhera. Počasí už bylo parádní. Tady jsme měli dost času se i cestou koupat. Jezera byla těsně vedle sebe a tak bylo nejhorší jen najít průjezd rákosím a proplout úžinou mezi nimi. Byla to paráda. Tady jsme taky asi po 50 m výstupu došplhali na nejvyšší horu Litvy, „vysokou“ celých 155 m. Byl tu ale krásný rozhled asi po osmi jezerech různé velikosti. Nevěřil jsem tomu, že jsme po této stojící vodě urazili za den i 45 km. Ale to v pohodě. Při obou plavbách jsme konzumovali průběžně různé alkoholické nápoje. Ta voda nás dala dost dohromady. No byla to paráda. Nedaleko jednoho jezera jsme navštívili pěšky muzeum včelařství ve Stripeikiai a taky jeden starý vodní mlýn v Ginučiai. Oboje bylo hezké. Muzeum včelařství bylo rozsáhlé a plné starých včelínů. Plno jich bylo dokonce i funkčních.

      Jinak, co se týká lidí. Byli vstřícní a když jsme řekli, že jsme češi, tak s námi mluvili i rusky. Naštěstí jim to šlo často tak bídně jako nám. Potraviny a jídlo bylo cenově přijatelné a pivo bylo dobré.

Na konci plavby po jezerech jsme od cestovky byli pozváni na večeři do hospůdky. Dostali jsme jedno z typických jídel, cepelíny. Jsou to takové velké šišky z bramborového těsta , plněné mletým mase. Byla toho dost velká porce. Sedlo na to jedno orosené pivko, které nám bylo také uhrazeno. Asi jsme ušetřili na kempech.

      Celkově zájezd byl hezký a na organizační potíže jsme díky přírodě pozapomněli. Litva i Lotyšsko jsou země také již v Evropské unii. Jsou již dost evropské. Oproti Podkarpatské Rusy, kterou jsem projel loni, velký rozdíl. Zůstali hezké vzpomínky, plno natočeného a nafoceného. Kdo má rád přírodu v čisté podobě, tak doporučuji. Příroda nás nezklamala.